HISTORIE SKLÁRNY JANŠTEJN
Janštejnská sklárna se nachází v malebném koutě Vysočiny pod jejím nejvyšším vrcholem, Javořicí (837 m n. m.).
1809: Založení sklárny.
1827: První listinné doklady o existenci sklárny. Prvním majitelem byl dr. Jan Ludvík Kržiwánek. Celý objekt tvořila skelná huť, šmelcovna, chladírna, tamprová pec spolu se zařízením k tomu patřícím a dvě obytná stavení pro tovaryše (každá z nich o čtyřech bytech). Dále pak jedna budova pro mistra skláře, stáj pro koně, krávy, kůlna pro vozy. K tomu patřil sklep na pivo a víno. Ke sklárně příslušel i mlýn na křemen (stupník) u Šerého rybníka v Panských Dubenkách.
1829: Novým majitelem sklárny se stává Ignác Hafenbrädl.
1849: Opět se mění majitel. Novým skelmistrem se stává Antonín Kopp, který přichází z nedaleké sklárny v Čejkově.
1856: Podle úřední statistiky pracovala huť se 7 pánvemi a vyráběla 5 800 kop skla tabulového a 8 600 kop skla dutého.
1858: Huť měla již 10 pánví a vyráběla jen sklo duté. V té době pracovala sklárna hlavně pro Vídeň. Po Antonínu Koppovi převzal sklárnu syn František a později vnuk, rovněž František, který byl majitelem až do znárodnění v roce 1945.
1871–1911: Sklárnu postihly 3 rozsáhlé požáry, ale pokaždé byla výroba ve sklárně poměrně rychle obnovena.
Počátek 20. století: Zásadně se změnil výrobní program sklárny – omezila se výroba skla broušeného a více prostoru dostala výroba skla osvětlovacího.
1. světová válka: Pece v Janštejnské sklárně vyhasly a Janštejn se vylidnil, většina sklářů totiž nastoupila na frontu. Po válce byly za velmi složitých podmínek všeobecného nedostatku a chaosu a díky velké obětavosti všech zaměstnanců znovu zapáleny pece (v polovině 20. let zde pracovalo již 270 lidí).
Polovina třicátých let: Sklárna v Janštejně prosperovala. Pracovali zde tři desítky kuličů, brusičů a rytců. Skláři dokonale ovládali jak výrobu obalového a užitkového skla, bohatě zdobeného malbou i brusem, tak i výrobu osvětlovacího skla.
Konec třicátých let: Přichází opět čas nejistoty. Od roku 1939 se výroba ve sklárně začíná omezovat a v roce 1941 je zcela zastavena. Mnoho lidí odešlo za prací do Německa a Rakouska. Zbylí malíři a brusiči vykonávají náhradní práce, jen aby mohli dělat ve sklárně.
1944: Majitel začíná uvažovat o zahájení alespoň omezené výroby. Opět se chodí na pařezy a koncem roku se tavící pece zapalují.
1945: Sklárna je znárodněna a stává se součástí Českomoravských skláren Praha. V čele sklárny až do roku 1948 zůstává František Kopp. Sklárna se postupně stává součástí vyšších organizačních celků, nejprve spadá pod Český křišťál v Chlumu u Třeboně, poté přechází sklárna pod správu národního podniku Osvětlovací sklo ve Valašském Meziříčí (k němu náležely též sklárny ve Vsetíně, Rapotíně, Košťanech). V tomto období se výrobní sortiment zúžil prakticky výlučně na osvětlovací sklo.
70. léta: Byla zahájena masivní investiční výstavba, bylo vybudováno moderní sociální, bytové a energetické zázemí sklárny.
Konec 80. let: Byla zprovozněna nová, velkoryse koncipovaná kmenárna a sklady surovin. Stavebně byl dokončen objekt nové hutní haly, k instalaci technologického vybavení haly však již v souvislosti s rozpadem podniku Osvětlovací sklo Valašské Meziříčí nedošlo.
1993: Sklárna v Janštejně byla privatizována a je možno říci, že prvních pět let v soukromých rukou 1993-1997 (vlastník Karken s.r.o.) rozhodně nepřineslo jistotu ani v té základní otázce bytí či nebytí sklárny.
1997: Novým majitelem sklárny se stal Ing. Jan Rabell, který dává všemi svými kroky najevo úmysl pokračovat a rozvíjet bohatou tradici sklářské výroby v Janštejně.
